Čeština a slovanské jazyky

Čeština patří do indoevropské jazykové rodiny, do větve slovanských jazyků a do skupiny západoslovanské. Slovanské jazyky mají společného předka – praslovanštinu, proto mají mnoho podobných slov (voda – woda – вода).

• Západoslovanské: čeština, slovenština, polština, lužická srbština. Východoslovanské: ruština, ukrajinština, běloruština. Jihoslovanské: slovinština, chorvatština, srbština, bosenština, makedonština, bulharština.
• Neslovanské jazyky v Evropě: germánské (němčina, angličtina), románské z latiny (italština, francouzština, rumunština), ugrofinské – ne indoevropské (maďarština, finština).
• 863 – Konstantin (Cyril) a Metoděj na Velké Moravě: staroslověnština (první spisovný jazyk Slovanů) a písmo hlaholice.
• Jan Hus – spis O pravopisu českém: diakritický pravopis (znaménka nad písmeny – tečka, z níž později vznikl háček, a čárka – místo spřežek cz, rz). Bible kralická (1579–1594, Jednota bratrská) – vzor spisovné češtiny.
• Národní obrození: Josef Dobrovský (mluvnice češtiny, zakladatel slavistiky), Josef Jungmann (pětidílný Slovník česko-německý), J. S. Presl (kyslík, vodík).