Slovní druhy

Čeština má deset slovních druhů: ohebné (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa) a neohebné (příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce). Slovní druh se určuje vždy v konkrétní větě – podle významu, tvaru a toho, co slovo ve větě dělá. Stejně znějící slovo může být v různých větách různým druhem.

• Zpodstatnělá přídavná jména mají tvar přídavného jména, ale označují osobu nebo věc → jsou to podstatná jména: vrátný, hajný, účetní, cestující, průvodčí, vedoucí (tábora), vstupné, spropitné, kapesné.
• Předložka × příslovce: předložka stojí před jménem a pojí se s ním v pádě (kolem stadionu, naproti nádraží, blízko školy); příslovce stojí samostatně a odpovídá na otázku kde? kudy? (projížděli kolem, bydlí naproti).
• Nevlastní předložky vznikly z jiných slov: během, kvůli, díky, místo (místo Ondřeje = namísto), kromě, uprostřed, pomocí. Srovnejte: místo Ondřeje (předložka) × volné místo (podstatné jméno).
• Spojka × částice: spojka spojuje věty nebo větné členy (řekni mu, ať zavolá; ať vlakem, nebo autobusem); částice uvozuje samostatnou větu nebo vyjadřuje postoj mluvčího (Ať se vám daří! Kéž by… Prý, snad, copak).
• Zájmena × číslovky: číslovky vyjadřují počet, pořadí, opakování nebo počet druhů – i neurčitě (několik, mnoho, mnohokrát), patří sem i dvojí, dvakrát; zájmena jen ukazují nebo vymezují (každý, všichni, žádný, takový).
• Číslo vyjádřené podstatným jménem: jednička, trojka, pětice, desítka, stovka jsou podstatná jména (ta pětice), ne číslovky.