Větné členy

Základ věty tvoří podmět a přísudek (základní skladební dvojice). Ostatní členy jsou rozvíjející: předmět a příslovečné určení rozvíjejí sloveso, přívlastek a přístavek podstatné jméno, doplněk rozvíjí zároveň sloveso i jméno. Člen určíme otázkou od slova, které rozvíjí – ne podle toho, kde ve větě stojí.

• Přísudek slovesný (vrátil se), slovesný složený se způsobovým slovesem (musel přistát, nesmíte nastoupit) a jmenný se sponou (je přístupná, byl zajímavý). Trpný rod (byl zrušen) je přísudek slovesný.
• Předmět – pádová otázka od slovesa, i předložková: čekal na výsledky, štěkal na pošťáka, tleskali hercům. Na začátku věty ho poznáme podle pádu: Okna jsme nechali otevřená.
• Přívlastek shodný (sousedův pes, dopis adresovaný sestře) a neshodný (obchod s elektronikou). Několikanásobný – rovnocenné přívlastky s čárkou nebo spojkou (lehký, nepromokavý batoh); postupně rozvíjející – bez čárky (starý parní vlak = starý → parní vlak).
• Příslovečné určení místa, času, způsobu, míry (o deset procent), příčiny (kvůli výluce, pro nepřízeň počasí), účelu (pro učebnici), podmínky (v případě deště, bez platné jízdenky) a přípustky (přes silný vítr, navzdory zranění).
• Doplněk – vyjadřuje, jaké je jméno během děje: Vrátil se vyčerpaný. · Zvolili ji předsedkyní. · Považoval ho za spolehlivého. · Viděla jsem ho odcházet. · Pracuje jako baristka.
• Přístavek jinými slovy pojmenovává totéž jméno a odděluje se čárkami z obou stran: Brno, druhé největší město v Česku, leží…
• Několikanásobný člen – rovnocenné členy téže funkce: Ema a Vojtěch připravili…; mluvil klidně, ale důrazně.